Nevládní organizace (NGO), dobrovolná skupina jednotlivců nebo organizací, obvykle nepřidružená k žádné vládě, která je vytvořena za účelem poskytování služeb nebo obhajování veřejné politiky. Přestože jsou některé nevládní organizace ziskové společnosti, převážná většina jsou neziskové organizace. Některé nevládní organizace, zejména ty, které mají sídlo v autoritářských zemích, mohou být vytvořeny nebo kontrolovány vládami. Podle většiny definic nejsou politické strany a zločinecké nebo násilné partyzánské organizace považovány za nevládní organizace. Problémy, které řeší nevládní organizace, se týkají lidských záležitostí (např. Lidská práva, ochrana životního prostředí, pomoc při katastrofách a rozvojová pomoc) a rozsah jejich činnosti může být místní, národní nebo mezinárodní. Některé nevládní organizace plní kvazivládní funkce pro etnické skupiny, kterým chybí vlastní stát. Nevládní organizace mohou být financovány soukromými dary,mezinárodní organizace, vlády nebo jejich kombinace.
Kvízové světové organizace: Fakta nebo fikce? K OSN patří méně než 50 zemí.Nevládní organizace existují po staletí; v roce 1910 asi 130 mezinárodních skupin zřídilo koordinační orgán zvaný Unie mezinárodních asociací. Pojem nevládní organizacebyl vytvořen kolem doby založení Organizace spojených národů (OSN) v roce 1945 k odlišení soukromých organizací od mezivládních organizací (IGO), jako je samotná OSN. Mnoho velkých mezinárodních nevládních organizací, jako je Amnesty International, Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, Oxfam International, CARE, Save the Children a World Wildlife Fund, jsou nadnárodními federacemi národních skupin. Dalšími nevládními organizacemi, jako jsou Greenpeace a Klub Sierra, jsou masové členské organizace. Většina nevládních organizací jsou malé, místní organizace, které nejsou formálně spojeny s žádným mezinárodním orgánem, i když mohou získat nějaké mezinárodní financování pro místní programy.
Nevládní organizace plní řadu funkcí. Poskytují vládám a mezinárodním organizacím (například specializovaným agenturám OSN) informace a technické odborné znalosti o různých mezinárodních otázkách a často poskytují místní informace nedostupné vládám. Nevládní organizace se mohou zasazovat za konkrétní politiky, jako je odpuštění dluhů nebo zákaz nášlapných min (např. Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min), a mohou poskytovat humanitární pomoc a rozvojovou pomoc (např. Červený kříž, Oxfam a CARE). . Nevládní organizace mohou také sledovat lidská práva nebo provádění environmentálních předpisů (např. Mezinárodní unie pro ochranu přírody, Amnesty International, Human Rights Watch a Transparency International).
Od druhé světové války - a zejména od 70. let - se nevládní organizace rozšířily, zejména na celostátní a místní úrovni. Na mezinárodní úrovni bylo vytvořeno velké množství nevládních organizací, které se zabývají otázkami, jako jsou lidská práva, práva žen a ochrana životního prostředí. Zároveň se mezinárodní nevládní organizace staly důležitými aktéry ve světových záležitostech v rámci OSN a jejích specializovaných agentur a na dalších fórech. K růstu nevládních organizací, včetně globalizace, přispěly různé faktory; rostoucí význam nadnárodních otázek, jako jsou právě zmíněné; růst globálních konferencí sponzorovaných OSN, které často zahrnují paralelní fóra nevládních organizací; revoluce v komunikaci, která propojila jednotlivce a skupiny prostřednictvím faxu, internetu a e-mailu; a šíření demokracie,která posílila občanskou společnost a umožnila jednotlivcům svobodněji vytvářet a provozovat organizace. Na počátku 21. století existovalo asi 6 000 uznaných mezinárodních nevládních organizací.
Přestože se nevládní organizace značně liší velikostí, organizací a přístupem, sdílejí základní přesvědčení, že jednotlivci, kteří pracují společně na principu, mohou udělat mnoho pro řešení lidských a environmentálních problémů prostřednictvím organizování občanů, kreativního využití informací a sofistikovaných politických strategií. Nevládní organizace hrály ústřední roli v globálních kampaních proti otroctví, obchodu se slonovinou, lovu velryb, násilí na ženách, apartheidu v Jižní Africe a šíření jaderných zbraní.
Nevládní organizace mají vliv na politiky a programy vlád a mezivládních organizací tím, že pozorují nebo se účastní schůzek, na nichž se sjednávají normy, zásady, smlouvy a úmluvy, urovnávají spory a přidělují zdroje. Ačkoli jsou členy OSN státy, článek 71 Charty OSN zmocňuje Hospodářskou a sociální radu (ECOSOC) k udělení statutu konzultantům nevládním organizacím. Na počátku 21. století bylo oficiálně akreditováno více než 2 000 nevládních organizací s poradním statusem. Akreditovaným nevládním organizacím je automaticky uděleno právo účastnit se konferencí sponzorovaných OSN, i když každá konference má jiná pravidla pro účast dalších nevládních organizací, zejména místních. Kromě OSN stanovily další IGO své vlastní pokyny pro účast nevládních organizací.
Nevládní organizace mají vliv na svou odbornost a přístup k důležitým zdrojům informací. V důsledku toho je nyní prostřednictvím těchto organizací poskytována značná část rozvojové pomoci a humanitární pomoci. V některých případech však samotný počet nevládních organizací a jejich rozmanitost ztěžují rozvoj koordinovaného přístupu k určitým problémům. Dalším faktorem, který má tendenci omezovat jejich účinnost, je jejich vnímaná nedostatečná reprezentativnost. Mnoho mezinárodních nevládních organizací například tvrdí, že hovoří za národy Afriky, Asie nebo Latinské Ameriky, i když jejich vedení je čerpáno téměř výhradně z Evropy nebo Severní Ameriky.
Od konce 20. století reagovaly některé vlády na rostoucí moc a vliv nevládních organizací tím, že je obvinily z nedemokratičnosti a odpovědnosti pouze vůči těm, kdo jim poskytují finanční prostředky. Jiné vlády se pokusily zabránit některým nevládním organizacím v účasti na mezinárodních rozhodovacích fórech. Přes tyto obtíže hrají nevládní organizace důležitou roli při vývoji globálních norem a pravidel pro celou řadu nadnárodních otázek.
Nobelova cena za mír byla udělena několika nevládním organizacím, včetně Mezinárodního výboru Červeného kříže (1917, 1944 a 1963), Amnesty International (1977), Mezinárodních lékařů pro prevenci jaderné války (1985), Mezinárodní kampaně Ban Landmines (1997) a Mezivládní panel pro změnu klimatu (2007). Úplný seznam příjemců Nobelovy ceny za mír viz tabulka.
Vítězové Nobelovy ceny podle kategorie (mír)| rok | název | země* |
|---|---|---|
| * Uvedená státní příslušnost je občanství příjemce v okamžiku udělení ceny. Ceny mohou být odepřeny nebo neuděleny v letech, kdy není možné najít žádného hodného příjemce nebo kdy světová situace (např. Světové války I a II) brání shromažďování informací potřebných k dosažení rozhodnutí. | ||
| 1901 | Henri Dunant | Švýcarsko |
| Frédéric Passy | Francie | |
| 1902 | Élie Ducommun | Švýcarsko |
| Charles-Albert Gobat | Švýcarsko | |
| 1903 | Sir Randal Cremer | Spojené království |
| 1904 | Ústav mezinárodního práva | (založena 1873) |
| 1905 | Bertha, baronka von Suttnerová | Rakousko-Uhersko |
| 1906 | Theodore Roosevelt | NÁS |
| 1907 | Ernesto Teodoro Moneta | Itálie |
| Louis Renault | Francie | |
| 1908 | Klas Pontus Arnoldson | Švédsko |
| Fredrik Bajer | Dánsko | |
| 1909 | Auguste-Marie-François Beernaert | Belgie |
| Paul-H.-B. d'Estournelles de Constant | Francie | |
| 1910 | Mezinárodní mírový úřad | (založeno 1891) |
| 1911 | Tobias Michael Carel Asser | Holandsko |
| Alfred Hermann Fried | Rakousko-Uhersko | |
| 1912 | Elihu Root | NÁS |
| 1913 | Henri-Marie Lafontaine | Belgie |
| 1917 | Mezinárodní výbor Červeného kříže | (založeno 1863) |
| 1919 | Woodrow Wilson | NÁS |
| 1920 | Léon Bourgeois | Francie |
| 1921 | Karl Hjalmar Branting | Švédsko |
| Christian Lous Lange | Norsko | |
| 1922 | Fridtjof Nansen | Norsko |
| 1925 | Sir Austen Chamberlain | Spojené království |
| Charles G. Dawes | NÁS | |
| 1926 | Aristide Briand | Francie |
| Gustav Stresemann | Německo | |
| 1927 | Ferdinand-Édouard Buisson | Francie |
| Ludwig Quidde | Německo | |
| 1929 | Frank B. Kellogg | NÁS |
| 1930 | Nathan Söderblom | Švédsko |
| 1931 | Jane Addams | NÁS |
| Nicholas Murray Butler | NÁS | |
| 1933 | Sir Norman Angell | Spojené království |
| 1934 | Arthur Henderson | Spojené království |
| 1935 | Carl von Ossietzky | Německo |
| 1936 | Carlos Saavedra Lamas | Argentina |
| 1937 | Robert Gascoyne-Cecil, 1. vikomt Cecil | Spojené království |
| 1938 | Mezinárodní úřad pro uprchlíky Nansen | (založeno 1931) |
| 1944 | Mezinárodní výbor Červeného kříže | (založeno 1863) |
| 1945 | Cordell Hull | NÁS |
| 1946 | Emily Greene Balchová | NÁS |
| John R. Mott | NÁS | |
| 1947 | Výbor amerických přátel | NÁS |
| Rada služeb přátel (FSC) | Spojené království | |
| 1949 | John Boyd Orr, baron Boyd-Orr z Brechin Mearns | Spojené království |
| 1950 | Ralph Bunche | NÁS |
| 1951 | Léon Jouhaux | Francie |
| 1952 | Albert Schweitzer | Alsasko |
| 1953 | George C. Marshall | NÁS |
| 1954 | Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky | (založeno 1951) |
| 1957 | Lester B. Pearson | Kanada |
| 1958 | Dominique Pire | Belgie |
| 1959 | Philip John Noel-Baker, baron Noel-Baker | Spojené království |
| 1960 | Albert John Luthuli | Jižní Afrika |
| 1961 | Dag Hammarskjöld | Švédsko |
| 1962 | Linus Pauling | NÁS |
| 1963 | Mezinárodní výbor Červeného kříže | (založeno 1863) |
| Liga společností Červeného kříže | (založena 1919) | |
| 1964 | Martin Luther King, Jr. | NÁS |
| 1965 | Dětský fond OSN | (založena 1946) |
| 1968 | René Cassin | Francie |
| 1969 | Mezinárodní organizace práce | (založena 1919) |
| 1970 | Norman Ernest Borlaug | NÁS |
| 1971 | Willy Brandt | západní Německo |
| 1973 | Henry Kissinger | NÁS |
| Le Duc Tho (odmítnuto) | Severní Vietnam | |
| 1974 | Seán MacBride | Irsko |
| Sato Eisaku | Japonsko | |
| 1975 | Andrey Dmitrijevič Sacharov | SSSR |
| 1976 | Mairéad Corrigan | Severní Irsko |
| Betty Williamsová | Severní Irsko | |
| 1977 | Amnesty International | (založena 1961) |
| 1978 | Menachem Begin | Izrael |
| Anwar el-Sadat | Egypt | |
| 1979 | Matka Tereza | Indie |
| 1980 | Adolfo Pérez Esquivel | Argentina |
| 1981 | Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky | (založeno 1951) |
| 1982 | Alfonso García Robles | Mexiko |
| Alva Myrdal | Švédsko | |
| 1983 | Lech Wałęsa | Polsko |
| 1984 | Desmond Tutu | Jižní Afrika |
| 1985 | Mezinárodní lékaři pro prevenci jaderné války | (založena 1980) |
| 1986 | Elie Wiesel | NÁS |
| 1987 | Oscar Arias Sánchez | Kostarika |
| 1988 | Mírové síly OSN | |
| 1989 | dalajlama | Tibet |
| 1990 | Michail Gorbačov | SSSR |
| 1991 | Aung San Suu Kyi | Myanmar |
| 1992 | Rigoberta Menchú | Guatemala |
| 1993 | FW de Klerk | Jižní Afrika |
| Nelson Mandela | Jižní Afrika | |
| 1994 | Yasser Arafat | Palestinec |
| Šimon Peres | Izrael | |
| Yitzhak Rabin | Izrael | |
| 1995 | Konference Pugwash | (založeno 1957) |
| Joseph Rotblat | Spojené království | |
| 1996 | Carlos Filipe Ximenes Belo | Východní Timor |
| José Ramos-Horta | Východní Timor | |
| 1997 | Mezinárodní kampaň k zákazu nášlapných min | (založena 1992) |
| Jody Williams | NÁS | |
| 1998 | John Hume | Severní Irsko |
| David Trimble | Severní Irsko | |
| 1999 | Doktoři bez hranic | (založena 1971) |
| 2000 | Kim Dae-Jung | Jižní Korea |
| 2001 | Spojené národy | (založena 1945) |
| Kofi Annan | Ghana | |
| 2002 | Jimmy Carter | NÁS |
| 2003 | Shirin Ebadi | Írán |
| 2004 | Wangari Maathai | Keňa |
| 2005 | Mohamed ElBaradei | Egypt |
| Mezinárodní agentura pro atomovou energii | (založeno 1957) | |
| 2006 | Grameen Bank | (založena 1976) |
| Muhammad Yunus | Bangladéš | |
| 2007 | Al Gore | NÁS |
| Mezivládní panel pro změnu klimatu | (založena 1988) | |
| 2008 | Martti Ahtisaari | Finsko |
| 2009 | Barack Obama | NÁS |
| 2010 | Liu Xiaobo | Čína |
| 2011 | Leymah Gbowee | Libérie |
| Ellen Johnson Sirleaf | Libérie | |
| Tawakkul Karmān | Jemen | |
| 2012 | Evropská unie | (založena 1993) |
| 2013 | Organizace pro zákaz chemických zbraní | (založena 1997) |
| 2014 | Kailash Satyarthi | Indie |
| Malala Yousafzai | Pákistán | |
| 2015 | Národní dialogové kvarteto | (založena 2013) |
| 2016 | Juan Manuel Santos | Kolumbie |
| 2017 | Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní | (založena 2007) |
| 2018 | Denis Mukwege | Demokratická republika Kongo |
| Nadia Murad | Irák | |
| 2019 | Abiy Ahmed | Etiopie |
